Tak dneska je mezinárodní den zvířat a s paničkou to ani nehlo. Jeden by řekl, že se dočkám nějakýho toho prezentu a ono nic. No co nadělám.
Makáme teď na obíhačkách jako diví. Panička mě nutí obíhat všechno, co potkáme. Trochu v tom plavu, ale už tomu začínám rozumět. Prý je to pro agility důležitá věc. Tak se možná začnu i snažit. Třeba dneska jsem u toho krásně štěkal. Ale to se paničce nelíbilo. Nechápu proč.
Jak jsem posledně psal, že si panička myslí, že dostávám rozum, tak už si to nemyslí. Při poslední cestě MHDečkem jsem se choval jako štěňátko. Štěkal jsem na lidi, co na mě koukali i na paničku. Zase mě začal velice štvát náhubek a tak s ním objíždím stěny. Dělá to parádní randál a všichni na nás koukají. Jakmile postřehnu něčí pohled, začnu štěkat, panička se naštve, zaštěkám na ní a na chvíli zmlknu. Pak se to celé opakuje od snahy zbavit se náhubku. Při té příležitosti samozřejmě vytřu podlahu v tramvaji. Je to začarovaný kruh. Panička nějak nemůže pochopit, proč jsem zase začal zlobit.
Dokonce se mi vrátily moje sebevražedné sklony. Panička vynaložila velkou snahu, aby mě přesvědčila, že skákat před auta není dobrý nápad. Už dávno jsem to pochopil. Jenže dneska jsem se rozhodl, že to zapomenu a před pár aut si skočím. Nemůžu říct, že by panička z toho byla nadšená. Nemá to se mnou vůbec lehké. :)
Ale zase se spolu nikdy nebudeme nudit. Protože na vymýšlení blbostí mě užije. Panička se je pak snaží odbourat. Tak jako třeba mojí snahu ukousat jí obě ruce. Doma ani venku nepociťuji potřebu paničku pokousat. Ale dojdeme-li do Psího parku a začneme cvičit, jsem tak excitovaný, že bych kousal, kousal a kousal. Při některých cvicích mě má panička držet za postroj a to si prostě nedám líbit. Ovšem když mě nedrží, cvičím celkem dobře, řekl bych.
Posledně panička prohlásila, že mě taky bude kousat, jestli na ní budu tak ošklivej. Ani trochu jí to nevěřím. :P
Táhne mi na jedenáctý měsíc a dospívání je v plném proudu. Moje touha očichat a označkovat vše, co jde, je čim dá tím větší. Občas to zkouším i na věci, na které bych neměl. Po návratu z vycházky jsem si pokusil přivlastnit topení za vchodovými dveřmi. Tak ošklivý obličej jsem od paničky ještě neschytal. Byl to tak hrozný výraz, že jsem se o to už nikdy nepokusil.
Zase nastalo období, kdy panička ráno co ráno odchází pryč. Zatímco si někde "trajdá" nabírám doma síly. Panička se na mě vždycky hrozně těší, protože jsem náš vítací rituál dovedl k dokonalosti. Nejprve vyčkávám, až panička vydá signál, že se můžeme vítat. Pak jí svým psím způsobem obejmu a umeju celý obličej. Nechám se drbat a tvářím se jako největší mílius. Ať přijde panička v jakékoli náladě, vždycky se po našem vítání usmívá a valíme ven. Prý jsem její osobní canisterapeutický pes. Akorát mám teď zakázáno pusinkování, protože panička má rýmu.
Ale aby celý článek nebyl jen o mých mínusech, tak jako plus se musím pochlubit, že jsem paničku překvapil "borderplacičkou". Pro Gappay bych udělal cokoliv. A panička má teď novou fotopolohu. :)
Jinak jsem zabil další dva plyšáky. Do každého jsem vykousal díru a už je kuchám. Panička z toho není nadšená, protože musí uklízet všechny ty vnitřnosti (výplň), co vytahám. Ale mě to hrozně baví. :)
PS: Byli jsme na dalším tréninku u oveček. Máme i video. A rozhodně budeme pokračovat!
Makáme teď na obíhačkách jako diví. Panička mě nutí obíhat všechno, co potkáme. Trochu v tom plavu, ale už tomu začínám rozumět. Prý je to pro agility důležitá věc. Tak se možná začnu i snažit. Třeba dneska jsem u toho krásně štěkal. Ale to se paničce nelíbilo. Nechápu proč.
Jak jsem posledně psal, že si panička myslí, že dostávám rozum, tak už si to nemyslí. Při poslední cestě MHDečkem jsem se choval jako štěňátko. Štěkal jsem na lidi, co na mě koukali i na paničku. Zase mě začal velice štvát náhubek a tak s ním objíždím stěny. Dělá to parádní randál a všichni na nás koukají. Jakmile postřehnu něčí pohled, začnu štěkat, panička se naštve, zaštěkám na ní a na chvíli zmlknu. Pak se to celé opakuje od snahy zbavit se náhubku. Při té příležitosti samozřejmě vytřu podlahu v tramvaji. Je to začarovaný kruh. Panička nějak nemůže pochopit, proč jsem zase začal zlobit.
Dokonce se mi vrátily moje sebevražedné sklony. Panička vynaložila velkou snahu, aby mě přesvědčila, že skákat před auta není dobrý nápad. Už dávno jsem to pochopil. Jenže dneska jsem se rozhodl, že to zapomenu a před pár aut si skočím. Nemůžu říct, že by panička z toho byla nadšená. Nemá to se mnou vůbec lehké. :)
Ale zase se spolu nikdy nebudeme nudit. Protože na vymýšlení blbostí mě užije. Panička se je pak snaží odbourat. Tak jako třeba mojí snahu ukousat jí obě ruce. Doma ani venku nepociťuji potřebu paničku pokousat. Ale dojdeme-li do Psího parku a začneme cvičit, jsem tak excitovaný, že bych kousal, kousal a kousal. Při některých cvicích mě má panička držet za postroj a to si prostě nedám líbit. Ovšem když mě nedrží, cvičím celkem dobře, řekl bych.
Posledně panička prohlásila, že mě taky bude kousat, jestli na ní budu tak ošklivej. Ani trochu jí to nevěřím. :P
Táhne mi na jedenáctý měsíc a dospívání je v plném proudu. Moje touha očichat a označkovat vše, co jde, je čim dá tím větší. Občas to zkouším i na věci, na které bych neměl. Po návratu z vycházky jsem si pokusil přivlastnit topení za vchodovými dveřmi. Tak ošklivý obličej jsem od paničky ještě neschytal. Byl to tak hrozný výraz, že jsem se o to už nikdy nepokusil.
Zase nastalo období, kdy panička ráno co ráno odchází pryč. Zatímco si někde "trajdá" nabírám doma síly. Panička se na mě vždycky hrozně těší, protože jsem náš vítací rituál dovedl k dokonalosti. Nejprve vyčkávám, až panička vydá signál, že se můžeme vítat. Pak jí svým psím způsobem obejmu a umeju celý obličej. Nechám se drbat a tvářím se jako největší mílius. Ať přijde panička v jakékoli náladě, vždycky se po našem vítání usmívá a valíme ven. Prý jsem její osobní canisterapeutický pes. Akorát mám teď zakázáno pusinkování, protože panička má rýmu.
Ale aby celý článek nebyl jen o mých mínusech, tak jako plus se musím pochlubit, že jsem paničku překvapil "borderplacičkou". Pro Gappay bych udělal cokoliv. A panička má teď novou fotopolohu. :)
Jinak jsem zabil další dva plyšáky. Do každého jsem vykousal díru a už je kuchám. Panička z toho není nadšená, protože musí uklízet všechny ty vnitřnosti (výplň), co vytahám. Ale mě to hrozně baví. :)
PS: Byli jsme na dalším tréninku u oveček. Máme i video. A rozhodně budeme pokračovat!