Po celém dni stráveném na semináři jsem tedy řádně unavený. Ale nemohu si odpustit malou aktualizaci stránek. :)
Onehdá nás panička přihlásila na seminář s názvem Agility "bez parkuru". Byla přesvědčená, že nám to půjde a neuděláme si ostudu. Uběhly asi dva měsíce a to nadšení z paničky poněkud vyprchalo. Měla z toho chvíli trauma, ale nakonec se smířila s tím, že to může dopadnout i katastrofálně. Naštěstí se žádná katastrofa nekonala. Tedy skoro. Za moje štěkání a "dělání ježka" na ostatní psy mi panička strhla pár bodů. Cvičil jsem ovšem velmi dobře. Dokonce při hře 3, 2, 1, Vem! jsem neměl tolik tendencí ukousat paničce obě ruce. A to je co říct! Při obíhačkách a "šejpování" čočky jsem trochu držkoval. Jenže to bylo už odpoledne. Soboty jsem si vyhradil jako spací den. Tudíž mi moje protivnost a vzteklost byla prominuta.
Jelikož máme za sebou agility přípravku, tak jsme všechny cviky již znali. Panička tvrdí, že opakování je matka moudrosti a byla ráda, že jsme se to všechno spolu zvládli naučit. Tak jsem tedy ostatním účastníkům ukázali, jak se postupuje dál, když pes a jeho člověk už něco umí. Tady si nemohu odpustit poznámku, že mi to chvílema panička kazila. Dělala zmatené a špatné pohyby. Jelikož jsme oba úplní začátečníci, není to pro nás žádná sranda. Ale mohla by se teda trochu víc snažit. O tom žádná. :P
Nějakým, pro nás záhadným, způsobem se stalo, že mi narostly chlupy. Podle paničky mám konečně krásný ocas. Dokonce mi narostly i "trenky". Tato radost paničce vydržela do doby, než jsem dostal průjem. Byla to jednorázová záležitost. Naštěstí pro nás oba. Paničku při tom ihned radost z chlupů opustila. Moje řídká stolice jaksi zašpinila všechny ty chlupy, nad kterými se panička rozplývala. A tak mě celá nadšená hnala do sprchy. A to zase zhatilo moje nadšení. Nesnáším sprchování. Oba jsme se shodli, že nejlepší bude, když budu mít co nejméně průjmů. To je tak, když si někdo pořídí psa a dlouhou srstí.
Jelikož se rozednívá čím dál později, stane se že ranní venčení je ještě za tmy. Většinou ještě všichni normální lidé spí a tak jsme venku úplně sami. Máme už naší obvyklou trasu. Jako hodný a (skoro) vychovaný pes chodím bez vodítka. Jednoho osudného rána se panička podívala cestou na mobil, kolik že je hodin. Když ho vracela do kapsy u kalhot, zjistila, že vytrousila vodítko, které měla ledabyle zastrčené v kapse u bundy. Jaké štěstí, že venku nikdo nebyl. Tolik sprostých slov jsem od paničky ještě neslyšel. Pokoušela se vodítko najít za chabého světla svého mobilu. Chodila jako bludička sem a tam. Netušil jsem, co se děje a chodil za ní jako tělo bez duše. Nakonec to vzdala. Vrátili jsme se domů bez vodítka s tím, že se tam podíváme odpoledne. Pravděpodobnost, že si naše uber super skvělý vodítko nikdo nevezme, byla velmi malá. Proto raději panička zašla do obchodu a přinesla nové, nemlich stejné uber super skvělý vodítko. To původní už jsme samozřejmě nenašli. Tak snad někomu bude ještě dlouho sloužit. :P
No aby toho nebylo málo, tak si na mě panička pořídila novou hračku. Je to nějakej Helios 44M-4 2/58. Že prej je to starej ruskej objektiv. Jak se teď věnuje tomu focení, tak zná fotoboomy dnešní doby a nebyla by to panička, kdyby nechtěla hned všechno vyzkoušet. Tak si říkám, že mě přestane nutit být modelem je dost nepravděpodobné. Asi ji to nikdy nepřestane bavit. Ale tak pro Gappay bych se i rozkrájel, tak i to pózování nějak přežiju.
Doplněno 27. 10. v 9:00: Včera jsem si i přes paniččin zákaz loknul z louže na dvoře před Psím parkem. K naší velké radosti z toho pěkně průjmuju. A jako bonus jsem přidal očistu žaludku trávou. Panička mě má dneska hodně ráda. :)
Onehdá nás panička přihlásila na seminář s názvem Agility "bez parkuru". Byla přesvědčená, že nám to půjde a neuděláme si ostudu. Uběhly asi dva měsíce a to nadšení z paničky poněkud vyprchalo. Měla z toho chvíli trauma, ale nakonec se smířila s tím, že to může dopadnout i katastrofálně. Naštěstí se žádná katastrofa nekonala. Tedy skoro. Za moje štěkání a "dělání ježka" na ostatní psy mi panička strhla pár bodů. Cvičil jsem ovšem velmi dobře. Dokonce při hře 3, 2, 1, Vem! jsem neměl tolik tendencí ukousat paničce obě ruce. A to je co říct! Při obíhačkách a "šejpování" čočky jsem trochu držkoval. Jenže to bylo už odpoledne. Soboty jsem si vyhradil jako spací den. Tudíž mi moje protivnost a vzteklost byla prominuta.
Jelikož máme za sebou agility přípravku, tak jsme všechny cviky již znali. Panička tvrdí, že opakování je matka moudrosti a byla ráda, že jsme se to všechno spolu zvládli naučit. Tak jsem tedy ostatním účastníkům ukázali, jak se postupuje dál, když pes a jeho člověk už něco umí. Tady si nemohu odpustit poznámku, že mi to chvílema panička kazila. Dělala zmatené a špatné pohyby. Jelikož jsme oba úplní začátečníci, není to pro nás žádná sranda. Ale mohla by se teda trochu víc snažit. O tom žádná. :P
Nějakým, pro nás záhadným, způsobem se stalo, že mi narostly chlupy. Podle paničky mám konečně krásný ocas. Dokonce mi narostly i "trenky". Tato radost paničce vydržela do doby, než jsem dostal průjem. Byla to jednorázová záležitost. Naštěstí pro nás oba. Paničku při tom ihned radost z chlupů opustila. Moje řídká stolice jaksi zašpinila všechny ty chlupy, nad kterými se panička rozplývala. A tak mě celá nadšená hnala do sprchy. A to zase zhatilo moje nadšení. Nesnáším sprchování. Oba jsme se shodli, že nejlepší bude, když budu mít co nejméně průjmů. To je tak, když si někdo pořídí psa a dlouhou srstí.
Jelikož se rozednívá čím dál později, stane se že ranní venčení je ještě za tmy. Většinou ještě všichni normální lidé spí a tak jsme venku úplně sami. Máme už naší obvyklou trasu. Jako hodný a (skoro) vychovaný pes chodím bez vodítka. Jednoho osudného rána se panička podívala cestou na mobil, kolik že je hodin. Když ho vracela do kapsy u kalhot, zjistila, že vytrousila vodítko, které měla ledabyle zastrčené v kapse u bundy. Jaké štěstí, že venku nikdo nebyl. Tolik sprostých slov jsem od paničky ještě neslyšel. Pokoušela se vodítko najít za chabého světla svého mobilu. Chodila jako bludička sem a tam. Netušil jsem, co se děje a chodil za ní jako tělo bez duše. Nakonec to vzdala. Vrátili jsme se domů bez vodítka s tím, že se tam podíváme odpoledne. Pravděpodobnost, že si naše uber super skvělý vodítko nikdo nevezme, byla velmi malá. Proto raději panička zašla do obchodu a přinesla nové, nemlich stejné uber super skvělý vodítko. To původní už jsme samozřejmě nenašli. Tak snad někomu bude ještě dlouho sloužit. :P
No aby toho nebylo málo, tak si na mě panička pořídila novou hračku. Je to nějakej Helios 44M-4 2/58. Že prej je to starej ruskej objektiv. Jak se teď věnuje tomu focení, tak zná fotoboomy dnešní doby a nebyla by to panička, kdyby nechtěla hned všechno vyzkoušet. Tak si říkám, že mě přestane nutit být modelem je dost nepravděpodobné. Asi ji to nikdy nepřestane bavit. Ale tak pro Gappay bych se i rozkrájel, tak i to pózování nějak přežiju.
Doplněno 27. 10. v 9:00: Včera jsem si i přes paniččin zákaz loknul z louže na dvoře před Psím parkem. K naší velké radosti z toho pěkně průjmuju. A jako bonus jsem přidal očistu žaludku trávou. Panička mě má dneska hodně ráda. :)