Můj rok s border kolií
Upozornění pro rejpaly: Pes nikdy netrpěl, nestrádal ani nebyl bit. Všechny moje začátečnické chyby mi odpustil. Máme spolu super vztah. Z veškeré společné práce máme oba neskutečnou radost. Jsme ráda, že zrovna on je mým prvním psem. Některé věci s ním šli až příliš snadno, ale jiné mi jen tak zadarmo nedá. Od štěňátka je to skvělý učitel a ani to pořádně neví. Na oplátku se snažím pro něj udělat všechno, co si jen pes může přát. Ale to hlavní má a vždycky mít bude. Domov, plnou misku a mou nekončící lásku.
Není na světě lepší psychiatr než štěně, které vám olizuje obličej.
Bern Williams
Bern Williams
Přesně si pamatuji všechny emoce, které mne ovládaly těsně předtím, než jsem si jela splnit svůj sen. Kromě těch pozitivních, jako je natěšení a nedočkavost, mnou cloumala obava, zda se dovedu o štěně pořádně postarat. Jestli dokáži být správnou paničkou a zvládnu ho něco naučit. V jednu chvíli jsem o sobě natolik pochybovala, že jsem málem zrušila rezervaci a štěně přenechala někomu jinému. Možná zkušenějšímu, možná stejnému začátečníkovi, jako jsem byla já. Nakonec jsem se ovládla a vyhnala obavy z hlavy. Samozřejmě že to zvládnu. Měla jsem něco málo načteno, hledala ten správný cvičák, okolo mě bylo dost pejskařů, kterých bych se na rady mohla ptát od rána do večera a k tomu všemu paní chovatelka poskytuje chovatelský servis.
Nikdy nezapomenu, jak se na mne v den odběru vrhl. Ihned si mě adoptoval a připoutal se ke mně. Bez okolků mě vyměnil za mámu a sourozence. Ani jednou si po nich neposteskl. Okamžitě jsem se stala středem jeho vesmíru. Není krásnější pocit, než být pro svého psa tím nejdůležitějším člověkem
Nikdy nezapomenu, jak se na mne v den odběru vrhl. Ihned si mě adoptoval a připoutal se ke mně. Bez okolků mě vyměnil za mámu a sourozence. Ani jednou si po nich neposteskl. Okamžitě jsem se stala středem jeho vesmíru. Není krásnější pocit, než být pro svého psa tím nejdůležitějším člověkem
Přesvědčila jsem se, že i když má člověk sebevětší trápení, jeho tichý a oddaný psí společník mu může nabídnout podporu, jakou mu nikdo jiný nenabídne.
Doris Dayová
Doris Dayová
Má-li člověk doma věčně pozitivně naladěné štěně, nejde mít dlouho špatnou náladu. Častokrát se ze školy a práce vracím se špatnou náladou. Je jedno, zda je to únavou nebo mě vytočil nějaký příslušník našeho rodu. Můj psí spolubydlící mě vždy vítá se stejným nadšením. Nikdy neřeší do jaké míry jsem rozčilena. Vím, že jakmile vstoupím do dveří, spatřím v jeho očích jiskřičky nadšení z mého návratu. Jakmile se k němu sehnu a on mi uštědří uvítací olíznutí tváře, je veškerá špatná nálada ta tam. Naučil mě těšit se domů. Ještě dříve, než strčím klíč do zámku, mnou projíždí vlna nadšení a mozek mi předkládá plán, jak strávím zbytek dne ve společnosti toho nejlepšího psa.
Byl mrňavé štěně, když jsem se vracela zdrcená ze zkoušek, ze kterých mě vyhodili. Nikdy mě nenechal trápit se příliš dlouho. Neměla jsem totiž čas přemýšlet nad blbostmi. Musela jsem se věnovat štěněti. A musela jsem se mu věnovat tak dlouho, dokud neupadl do spokojeného spánku. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na ten správný režim. Jako každý nudící se pes mi okousal nábytek a zničil boty. Jako bonus jsem měla pokousané i ruce. Jakmile jsem mu začala bránit v jeho zábavě, pokusil se mi ukousat obě ruce.
Z nudy jsme obvykle přecházeli do vzteku. Oba jsme na sebe byli naštvaní. Já na něj, že mi ničí psací stůl a on na mě, že mu nedovolím okusovat madla od šuplíků. Tento scénář se opakoval denně, dokud jsem nenašla to nejlepší řešení rozvrhu dne. Od té doby se spolu už “nepereme“.
Byl mrňavé štěně, když jsem se vracela zdrcená ze zkoušek, ze kterých mě vyhodili. Nikdy mě nenechal trápit se příliš dlouho. Neměla jsem totiž čas přemýšlet nad blbostmi. Musela jsem se věnovat štěněti. A musela jsem se mu věnovat tak dlouho, dokud neupadl do spokojeného spánku. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na ten správný režim. Jako každý nudící se pes mi okousal nábytek a zničil boty. Jako bonus jsem měla pokousané i ruce. Jakmile jsem mu začala bránit v jeho zábavě, pokusil se mi ukousat obě ruce.
Z nudy jsme obvykle přecházeli do vzteku. Oba jsme na sebe byli naštvaní. Já na něj, že mi ničí psací stůl a on na mě, že mu nedovolím okusovat madla od šuplíků. Tento scénář se opakoval denně, dokud jsem nenašla to nejlepší řešení rozvrhu dne. Od té doby se spolu už “nepereme“.
Výběr psa je pro člověka možná jediná příležitost, jak si vybrat příbuzného.
Mordecai Siegal
Mordecai Siegal
Jaký pes takový pán. Něco na tom bude. Vždycky mi tohle označení přišlo k smíchu. Teď ale nacházím více a více podobností mezi mnou a psem. Oba jsme tvrdohlaví, nadšení pro každou blbost, rádi si hrajeme a podobně. Krom toho je od malička žravý a není to na něm vidět. Což je samozřejmě dobře.
Umí se flákat. Sám si zvolil každou sobotu jako spací den. Válí se po gauči jako to prase. Nechce být sám. Miluje vodu a nemá rád luxování. Se zaujetím každého poslouchá a tváří, že všemu rozumí.
Nekamarádí se s každým psem na potkání. S každým novým psem se seznamuje pomalu a tváří se u toho dosti nedůvěřivě. Stejně jako já, než si někoho pustím k tělu.
Možná je to jen moje sugesce, ale zkrátka se v něm vidím. Ať je to jak chce, je to nejúžasnější pes pod sluncem.
Umí se flákat. Sám si zvolil každou sobotu jako spací den. Válí se po gauči jako to prase. Nechce být sám. Miluje vodu a nemá rád luxování. Se zaujetím každého poslouchá a tváří, že všemu rozumí.
Nekamarádí se s každým psem na potkání. S každým novým psem se seznamuje pomalu a tváří se u toho dosti nedůvěřivě. Stejně jako já, než si někoho pustím k tělu.
Možná je to jen moje sugesce, ale zkrátka se v něm vidím. Ať je to jak chce, je to nejúžasnější pes pod sluncem.
Pro svého psa jste ta nejbáječnější, nejchytřejší a nejkrásnější lidská bytost na světě.
Luis Sabin
Luis Sabin
Není rána, kdy by mne nevítal jeho veselý pohled. Nevstávám-li zrovna na budíka, tak nejdéle v devět hodin začně ťapat po místnosti a bedlivě sleduje každý můj pohyb, jestli už náhodou nevstávám. Když se konečně dočká otevření mých očí, sedí u postele, uši má přitažené až k hlavě a kouká jako tuleň. Nechá se podrbat a když se náhodou začnu tvářit, že ještě vstávat nebudu, začne mě bombardovat pacičkama. Nikdy neopomene olíznutí obličeje a pár studených pusinek čumákem. Nemůže se stát, že bych už z postele vylezla se špatnou náladou. Protože když si představím, jak čeká až zase budu duchem přítomna a bude se mnou moci strávit další den, nelze se hned po ránu neusmívat.
Je to zvláštní pocit vědět, že jsem pro něj středem vesmíru. Jsem tou nejdůležitější osobou v jeho životě a nejen proto, že znám kouzlo, jak dostat do jeho misky dlabanec. Láska z něj jen čiší. Každý den mě obejme a přitulí se. A práce? Jakoukoliv hloupost si vymyslím, tu se mi snaží splnit. Kdybych po něm chtěla, aby balancoval na nose, bude se tak dlouho snažit, dokud mi neudělá radost. Nemám-li zrovna poruce pamlsky či hračku, stačí mu pochvala. Pokud slyší radostný tón z mého hlasu, sám je veselý a ocas by si ukroutil. Můžeme tedy dělat úplně cokoliv. Protože co baví paničku, baví i psa. Proto jako zvídavá prvomajitelka zkouším, co se dá. Musím se ale hlídat, abych ho nepřetáhla, protože i pes potřebuje odpočívat a spát. Naštěstí jakmile je znaven, přestane fungovat a spíše se vzteká. Jasně a bez okolků mě naučil, jak dlouho můžeme trénovat. Obvykle po dvaceti minutách cvičení následuje půl den spánku. Výjimkou je víkendová intenzivka pasení ovcí. Na odpočinek tam nemá příliš času, ale i přesto krásně pracuje při každém kole. Při posledních kolech je na něm únava již znát a není se co divit. Odpočinek si vybere následovně a to tak, že prospí minimálně dva dny.
Nikdy se nepokusil získat vládu nad “smečkou“. Šéf jsem já a plně to respektuje. Jediné co zkouší, jsou moje nervy. Díky němu je obsah mého kýble nervů dvojnásobný a trpělivost třikrát tak dlouhá. Některé mnou nastavené hranice se mu nezdály výhodné a pokusil se je několikrát překročit. Stačilo málo a pochopil, že to nemá cenu. Některé hranice se nikdy nepokusil překročit. Pytel plný granulí mám na zemi, v dosahu psa. Nikdy ho nenapadlo, nebo napadlo ale neodvážil se, jít a nacpat se k prasknutí. A to mám žravou borderku.
Je to zvláštní pocit vědět, že jsem pro něj středem vesmíru. Jsem tou nejdůležitější osobou v jeho životě a nejen proto, že znám kouzlo, jak dostat do jeho misky dlabanec. Láska z něj jen čiší. Každý den mě obejme a přitulí se. A práce? Jakoukoliv hloupost si vymyslím, tu se mi snaží splnit. Kdybych po něm chtěla, aby balancoval na nose, bude se tak dlouho snažit, dokud mi neudělá radost. Nemám-li zrovna poruce pamlsky či hračku, stačí mu pochvala. Pokud slyší radostný tón z mého hlasu, sám je veselý a ocas by si ukroutil. Můžeme tedy dělat úplně cokoliv. Protože co baví paničku, baví i psa. Proto jako zvídavá prvomajitelka zkouším, co se dá. Musím se ale hlídat, abych ho nepřetáhla, protože i pes potřebuje odpočívat a spát. Naštěstí jakmile je znaven, přestane fungovat a spíše se vzteká. Jasně a bez okolků mě naučil, jak dlouho můžeme trénovat. Obvykle po dvaceti minutách cvičení následuje půl den spánku. Výjimkou je víkendová intenzivka pasení ovcí. Na odpočinek tam nemá příliš času, ale i přesto krásně pracuje při každém kole. Při posledních kolech je na něm únava již znát a není se co divit. Odpočinek si vybere následovně a to tak, že prospí minimálně dva dny.
Nikdy se nepokusil získat vládu nad “smečkou“. Šéf jsem já a plně to respektuje. Jediné co zkouší, jsou moje nervy. Díky němu je obsah mého kýble nervů dvojnásobný a trpělivost třikrát tak dlouhá. Některé mnou nastavené hranice se mu nezdály výhodné a pokusil se je několikrát překročit. Stačilo málo a pochopil, že to nemá cenu. Některé hranice se nikdy nepokusil překročit. Pytel plný granulí mám na zemi, v dosahu psa. Nikdy ho nenapadlo, nebo napadlo ale neodvážil se, jít a nacpat se k prasknutí. A to mám žravou borderku.
Jakkoli málo peněz a jakkoli málo majetku máte, když máte psa, jste bohatí.
Louis Sabin
Louis Sabin
Stal se mým nejlepším kamarádem se studeným čumákem a ocasem. Stal se mým osobním psychologem. Byl by mě doprovázel i na záchod, kdybych mu to nezakázala. Jako štěně mi znecitlivěl veškěré čidla bolesti v rukou. Roztrhal mi kalhoty, zničil boty, překousl nabíječku, několikrát poničil kabel od internetu, ukradl mého nejmilešího plyšáka, rozkousal dřevěnou opěrku na ruce u méhe křesla, pozvracel několik cizích aut a podobně. Nějaké ty škody na účtu má. Všechny jsou však mizivé oproti jeho pozitivnímu vlivu. Je to teprve rok, co mám psa, ale už si vůbec nevzpomínám, co jsem to vlastně dělala ve volných chvílích. Čím jsem zaplnila čas, který teď věnuji psovi? Vždyť jsem se musela hrozně nudit. I teď se dokážu znuděně koukat do zdi, když je pes indisponován spánkem.
Zkrátka mi změnil život k nepoznání. To už tak bývá, když si člověk pořídí psa. I já, která si ráda dopřeje delší spánek, ráno vstávám o dvě hodiny dříve, abych se dostatečně pověnovala psovi. Večer před spaním, kdy jsem nejlínější, vždycky chodíme čůrat, protože nesnesu představu, že bychom šli spát bez vyvenčení. Trávím hodiny a hodiny venku v jakémkoli počasí, což by se dříve nikdy nestalo. Díky tomu mám více pohybu a nebolí mě kolena.
Pro někoho je pes přítěží, protože nemůže tam a onam. Pro mě se stalo samozřejmostí počítat se psem. A kam nemůže můj pes, tam zpravidla nebývám ani já. Ale to jsou velké výjimky. Nepřijdu si o nic chudší. Na velké akce jsem nikdy nebyla. Spíše se mi otevřel kynologický svět a navštěvuji různé psí akce.
A chlupy. Bylo mi jasné, že se psem bude plný byt chlupů. Ale že budu nalézat chlupy i v čerstvě otevřeném jogurtu, jsem opravdu nečekela. Do práce a školy chodím chlupatá od hlavy k patě a jako bonus mám boty od bláta. Mám přeci psa, kterého jsem musela vyvenčit a pořádně pomazlit před odchodem. Na odchlupení a umytí bot zkrátka nezbývá čas. No a co, jsem nejšťastnější člověk na světě.
Zkrátka mi změnil život k nepoznání. To už tak bývá, když si člověk pořídí psa. I já, která si ráda dopřeje delší spánek, ráno vstávám o dvě hodiny dříve, abych se dostatečně pověnovala psovi. Večer před spaním, kdy jsem nejlínější, vždycky chodíme čůrat, protože nesnesu představu, že bychom šli spát bez vyvenčení. Trávím hodiny a hodiny venku v jakémkoli počasí, což by se dříve nikdy nestalo. Díky tomu mám více pohybu a nebolí mě kolena.
Pro někoho je pes přítěží, protože nemůže tam a onam. Pro mě se stalo samozřejmostí počítat se psem. A kam nemůže můj pes, tam zpravidla nebývám ani já. Ale to jsou velké výjimky. Nepřijdu si o nic chudší. Na velké akce jsem nikdy nebyla. Spíše se mi otevřel kynologický svět a navštěvuji různé psí akce.
A chlupy. Bylo mi jasné, že se psem bude plný byt chlupů. Ale že budu nalézat chlupy i v čerstvě otevřeném jogurtu, jsem opravdu nečekela. Do práce a školy chodím chlupatá od hlavy k patě a jako bonus mám boty od bláta. Mám přeci psa, kterého jsem musela vyvenčit a pořádně pomazlit před odchodem. Na odchlupení a umytí bot zkrátka nezbývá čas. No a co, jsem nejšťastnější člověk na světě.
Borderky mají jen jediný nedostatek: jsou často inteligentnější než lidé, kteří si je kupují . . . .
Autor neznámý
Autor neznámý
Pořád netuším kdy a jak jsem se dostala k border koliím. Proč jsem si vysnila zrovna tohle plemeno. Život s ním je plný překvapení, radosti a někdy i toho rozčilování. Je to pracovní plemeno, tudíž mu chuť do akce nechybí. I kdybych ho vzbudila o půlnoci, půjde a bude si se mnou hrát. Což je velice milé. Nemilé je, když se probere jeho vrozený pud pást. U oveček je to samozřejmě v pořádku. Ale když se mi snaží zabít se skokem pod auto, které hrozně moc chce zastavit, to už tak fajn není.
Jeho inteligence je vyvážena, jak já říkám, jeho psychickou labilitou. Kdejaký podezřelý pařez nebo šutr podél cesty ho chce sežrat. Po tmě je v každém křoví schovaný bubák. Zpočátku byli psožraví i koně. Když pochopil, že se jedná o býložravce, naučil se od ních živit se trávou. Každý jiný pes po pozření stébel trávy zanedlouho vyvrhne obsah svého žaludku. Můj pes ne. Projdou jeho GIT a delší nestrávené kousky najdu v konečném produktu, opouštějící jeho tělo druhým koncem, než byly pozřeny.
Díky televizním show jsou borderky velmi známé. Denně se mě na ulici lidé ptají, jestli je to ten pejsek z televize a jestli taky umí tančit. Nikdy neopomenou poznámku, že jsou to přeci nejchytřejší psi. A otázkou, zda taky cvičíme, svoje proslovy uzavírají. Obvykle něco zamručím a rychle mizím pryč. Všichni vidí jenom jejich chytrost a dovednosti. Snad si myslí, že to štěně umí od narození a není s tím žádná práce. Sama jsem měla zkreslenou představu o výchově psa. Rychle však byla uvedena na správnou míru. Nikdy jsme ale neměla tak naivní vědomí jako lidé, kteří vidí psy jen v televizi. Toto plemeno jsem si vybrala mnohem dříve, než komerční televize okopírovaly ze zahraničí talentové soutěže.
Prijoritní pro mě byl vzhled, povaha, všestranost. Ano, zpočátku jsem vše hodnotila podle vzhledu. Až při bližším studování plemene jsem získala povědomí o zdraví, které se nakonec stalo hlavním při výběru štěněte. V mých snech vypadal pes úplně jinak, než jaká je skutečnost. Ale co na tom sejde. I kdyby mu chybělo jedno ucho, bude pro mě tím nejkrásnějším psem na světě. A povahou předčil všechna má očekávání. To, že nevypadá přesně podle mých představ, je úplná maličkost.
Díky osvětě jedné mé kamarádky jsem během několika málo dní dokázala změnit své rozhodnutí o pořízení psa bez PP. Ač je Facebook mnohými zatracován, mě v tomto případě pomohl. Za prvé jsem nepodpořila žádného odporného množitele a za druhé, mám borderku takovou, jaká má být. Sice mám zkušenosti a postřehy pouze od jednoho jediného jedince, ale jsem si jistá, že ostatní jedinci se nebudou příliš lišit. Už si nedovedu představit život, bez černobílého chlupáče po boku.
Jeho inteligence je vyvážena, jak já říkám, jeho psychickou labilitou. Kdejaký podezřelý pařez nebo šutr podél cesty ho chce sežrat. Po tmě je v každém křoví schovaný bubák. Zpočátku byli psožraví i koně. Když pochopil, že se jedná o býložravce, naučil se od ních živit se trávou. Každý jiný pes po pozření stébel trávy zanedlouho vyvrhne obsah svého žaludku. Můj pes ne. Projdou jeho GIT a delší nestrávené kousky najdu v konečném produktu, opouštějící jeho tělo druhým koncem, než byly pozřeny.
Díky televizním show jsou borderky velmi známé. Denně se mě na ulici lidé ptají, jestli je to ten pejsek z televize a jestli taky umí tančit. Nikdy neopomenou poznámku, že jsou to přeci nejchytřejší psi. A otázkou, zda taky cvičíme, svoje proslovy uzavírají. Obvykle něco zamručím a rychle mizím pryč. Všichni vidí jenom jejich chytrost a dovednosti. Snad si myslí, že to štěně umí od narození a není s tím žádná práce. Sama jsem měla zkreslenou představu o výchově psa. Rychle však byla uvedena na správnou míru. Nikdy jsme ale neměla tak naivní vědomí jako lidé, kteří vidí psy jen v televizi. Toto plemeno jsem si vybrala mnohem dříve, než komerční televize okopírovaly ze zahraničí talentové soutěže.
Prijoritní pro mě byl vzhled, povaha, všestranost. Ano, zpočátku jsem vše hodnotila podle vzhledu. Až při bližším studování plemene jsem získala povědomí o zdraví, které se nakonec stalo hlavním při výběru štěněte. V mých snech vypadal pes úplně jinak, než jaká je skutečnost. Ale co na tom sejde. I kdyby mu chybělo jedno ucho, bude pro mě tím nejkrásnějším psem na světě. A povahou předčil všechna má očekávání. To, že nevypadá přesně podle mých představ, je úplná maličkost.
Díky osvětě jedné mé kamarádky jsem během několika málo dní dokázala změnit své rozhodnutí o pořízení psa bez PP. Ač je Facebook mnohými zatracován, mě v tomto případě pomohl. Za prvé jsem nepodpořila žádného odporného množitele a za druhé, mám borderku takovou, jaká má být. Sice mám zkušenosti a postřehy pouze od jednoho jediného jedince, ale jsem si jistá, že ostatní jedinci se nebudou příliš lišit. Už si nedovedu představit život, bez černobílého chlupáče po boku.