Ano, už je tomu tak. Panička už se na mne zlobila mockrát. Kvůli různým prkotinám, jako byla překousnutá nabíječka od notebooku, zničený kabel od internetu, hrabání na gauči a podobně. Vždycky hodila ošklivý obličej, zamračila se a já věděl, že tohle nebylo správný. Vždycky jsem se hned hrnul k paničce udobřit a říct jí, že už budu hodný.
Avšak jednoho dne večer, když přišla panička z venku a vzala mě na obvyklou čůrací vycházku před večeří, se stalo něco, co nikdo nečekal. Potkali jsme kočku! Nejenže s tím panička v Praze tak nějak nepočítala, hlavně nečekala, že jí začnu nahánět a vezmu čáru. Fakt jsem natvrdo paničce utekl za kočkou. Neslyšíc a nevnímajíc jejího volání. Sledoval jsem ji přes roští, silnici až do nedalekého porostu. V tu chvíli se by se v paničce krve nedořezal. Nejdřív se zlobila, že jsem najednou ohluchl, pak se o mě bála. Následovala úleva, když mě spatřila v dáli. Vesele jsem se k paničce rozběhl. A i když to se to tak nemá dělat, dostal jsem pěkně vynadáno. Panička byla (a dodnes je) přesvědčená, že moc dobře vím proč. Okamžitě zamířila domů a celou cestu se mnou nepromluvila. Ani doma se mnou nemluvila. Naštěstí to nevydržela dlouho a přišla se se mnou usmířit. A prý už to nikdy nemám dělat.
O pár dní později jsme šli stejnou trasou a zase nám zkřížila cestu kočka. Tentokrát jsem ohluchl jen na chvíli. Sice jsem se vrátil až na třetí zavolání, ale k silnici jsem se nepřiblížil. Jelikož panička ví, jak velká prča pro mě je honit kočky, byla nadšena z toho, že jsem měl uši zapnuté. Dostal jsem pochvalu i přesto, že musela zavolat třikrát. Ale makáme na tom. Stejně jako kočkám rád proháním pérka i holubům. Jenže ty potkáváme častěji, takže už stačí pouze upozornit a nechám je na pokoji. S kočkama to bude ještě boj. :P
Na začátku května jsme si opět udělali výlet do Dajavery. Tentokrát jsme jeli k ovečkám. Skládal jsem zkoušku vloh ovčáckých psů. A co bych to byl za border kolii, kdybych neprospěl. Ovečky mě móc baví. :)
Taky jsme si ten den ještě zatrénovali. Já, jakožto mladý a šikovný pes, jsem byl velice pochválen. Dokud ze mě panička neudělala uzlíček nervů, pracoval jsem krásně. Jenže jakmile panička začala dělat chyby, nedokázal jsem to vydržet a nechoval jsem se zrovna ukázkově. Ale vážně to není moje vina! Panička to ví a o to více se těší na pasecí víkend. Až se to naučí, tak bychom třeba mohli zkusit HWT.
Ale co nám jde, jsou přípravy na další divizi v DogDancingu. Panička říká, že když to dobře půjde, tak bychom mohli v létě na zkoušky (jestli nějaký budou). Potřebné prvky jsem se naučil neskutečně rychle a teď už všechno jenom pilujeme. Do toho opakujeme další blbosti, ze kterých panička pomalu roztéká, protože se u toho tvářím hrozně roztomile. :D
Avšak jednoho dne večer, když přišla panička z venku a vzala mě na obvyklou čůrací vycházku před večeří, se stalo něco, co nikdo nečekal. Potkali jsme kočku! Nejenže s tím panička v Praze tak nějak nepočítala, hlavně nečekala, že jí začnu nahánět a vezmu čáru. Fakt jsem natvrdo paničce utekl za kočkou. Neslyšíc a nevnímajíc jejího volání. Sledoval jsem ji přes roští, silnici až do nedalekého porostu. V tu chvíli se by se v paničce krve nedořezal. Nejdřív se zlobila, že jsem najednou ohluchl, pak se o mě bála. Následovala úleva, když mě spatřila v dáli. Vesele jsem se k paničce rozběhl. A i když to se to tak nemá dělat, dostal jsem pěkně vynadáno. Panička byla (a dodnes je) přesvědčená, že moc dobře vím proč. Okamžitě zamířila domů a celou cestu se mnou nepromluvila. Ani doma se mnou nemluvila. Naštěstí to nevydržela dlouho a přišla se se mnou usmířit. A prý už to nikdy nemám dělat.
O pár dní později jsme šli stejnou trasou a zase nám zkřížila cestu kočka. Tentokrát jsem ohluchl jen na chvíli. Sice jsem se vrátil až na třetí zavolání, ale k silnici jsem se nepřiblížil. Jelikož panička ví, jak velká prča pro mě je honit kočky, byla nadšena z toho, že jsem měl uši zapnuté. Dostal jsem pochvalu i přesto, že musela zavolat třikrát. Ale makáme na tom. Stejně jako kočkám rád proháním pérka i holubům. Jenže ty potkáváme častěji, takže už stačí pouze upozornit a nechám je na pokoji. S kočkama to bude ještě boj. :P
Na začátku května jsme si opět udělali výlet do Dajavery. Tentokrát jsme jeli k ovečkám. Skládal jsem zkoušku vloh ovčáckých psů. A co bych to byl za border kolii, kdybych neprospěl. Ovečky mě móc baví. :)
Taky jsme si ten den ještě zatrénovali. Já, jakožto mladý a šikovný pes, jsem byl velice pochválen. Dokud ze mě panička neudělala uzlíček nervů, pracoval jsem krásně. Jenže jakmile panička začala dělat chyby, nedokázal jsem to vydržet a nechoval jsem se zrovna ukázkově. Ale vážně to není moje vina! Panička to ví a o to více se těší na pasecí víkend. Až se to naučí, tak bychom třeba mohli zkusit HWT.
Ale co nám jde, jsou přípravy na další divizi v DogDancingu. Panička říká, že když to dobře půjde, tak bychom mohli v létě na zkoušky (jestli nějaký budou). Potřebné prvky jsem se naučil neskutečně rychle a teď už všechno jenom pilujeme. Do toho opakujeme další blbosti, ze kterých panička pomalu roztéká, protože se u toho tvářím hrozně roztomile. :D
RSS Feed