Život jednoho psa
  • Home
  • Novinky
  • Canis familiaris
    • a jeho polička
  • Homo sapiens
    • Homo kynologicus
    • Jak to všechno začalo?
    • Můj rok s border kolií
  • Co, kdy, kde?
  • Kniha návštěv
  • Odkazy
  • Kontakt

První velký error :D

12/5/2014

0 Comments

 
Picture
Ano, už je tomu tak. Panička už se na mne zlobila mockrát. Kvůli různým prkotinám, jako byla překousnutá nabíječka od notebooku, zničený kabel od internetu, hrabání na gauči a podobně. Vždycky hodila ošklivý obličej, zamračila se a já věděl, že tohle nebylo správný. Vždycky jsem se hned hrnul k paničce udobřit a říct jí, že už budu hodný.
Avšak jednoho dne večer, když přišla panička z venku a vzala mě na obvyklou čůrací vycházku před večeří, se stalo něco, co nikdo nečekal. Potkali jsme kočku! Nejenže s tím panička v Praze tak nějak nepočítala, hlavně nečekala, že jí začnu nahánět a vezmu čáru. Fakt jsem natvrdo paničce utekl za kočkou. Neslyšíc a nevnímajíc jejího volání. Sledoval jsem ji přes roští, silnici až do nedalekého porostu. V tu chvíli se by se v paničce krve nedořezal. Nejdřív se zlobila, že jsem najednou ohluchl, pak se o mě bála. Následovala úleva, když mě spatřila v dáli. Vesele jsem se k paničce rozběhl. A i když to se to tak nemá dělat, dostal jsem pěkně vynadáno. Panička byla (a dodnes je) přesvědčená, že moc dobře vím proč. Okamžitě zamířila domů a celou cestu se mnou nepromluvila. Ani doma se mnou nemluvila. Naštěstí to nevydržela dlouho a přišla se se mnou usmířit. A prý už to nikdy nemám dělat.
O pár dní později jsme šli stejnou trasou a zase nám zkřížila cestu kočka. Tentokrát jsem ohluchl jen na chvíli. Sice jsem se vrátil až na třetí zavolání, ale k silnici jsem se nepřiblížil. Jelikož panička ví, jak velká prča pro mě je honit kočky, byla nadšena z toho, že jsem měl uši zapnuté. Dostal jsem pochvalu i přesto, že musela zavolat třikrát. Ale makáme na tom. Stejně jako kočkám rád proháním pérka i holubům. Jenže ty potkáváme častěji, takže už stačí pouze upozornit a nechám je na pokoji. S kočkama to bude ještě boj. :P
Na začátku května jsme si opět udělali výlet do Dajavery. Tentokrát jsme jeli k ovečkám. Skládal jsem zkoušku vloh ovčáckých psů. A co bych  to byl za border kolii, kdybych neprospěl. Ovečky mě móc baví. :)
Taky jsme si ten den ještě zatrénovali. Já, jakožto mladý a šikovný pes, jsem byl velice pochválen. Dokud ze mě panička neudělala uzlíček nervů, pracoval jsem krásně. Jenže jakmile panička začala dělat chyby, nedokázal jsem to vydržet a nechoval jsem se zrovna ukázkově. Ale vážně to není moje vina! Panička to ví a o to více se těší na pasecí víkend. Až se to naučí, tak bychom třeba mohli zkusit HWT.
Ale co nám jde, jsou přípravy na další divizi v DogDancingu. Panička říká, že když to dobře půjde, tak bychom mohli v létě na zkoušky (jestli nějaký budou). Potřebné prvky jsem se naučil neskutečně rychle a teď už všechno jenom pilujeme. Do toho opakujeme další blbosti, ze kterých panička pomalu roztéká, protože se u toho tvářím hrozně roztomile. :D

0 Comments



Leave a Reply.

    Archives

    August 2017
    December 2016
    May 2016
    October 2015
    February 2015
    November 2014
    September 2014
    July 2014
    June 2014
    May 2014
    April 2014
    March 2014
    January 2014
    December 2013
    November 2013
    October 2013
    September 2013
    August 2013
    July 2013
    June 2013
    May 2013
    April 2013
    March 2013
    February 2013
    January 2013

    RSS Feed

Powered by Create your own unique website with customizable templates.