Ach ano! Konečně se počasí umoudřilo a dorazila zima. Sice není jisté, na jak dlouho, ale aspoň na chvíli. I tady v Praze nám nasněžilo. A kdo z toho měl největší radost? Já. A kdo z toho měl nejmenší radost? Přeci panička! :)
Sníh má mnoho výhod. Jednou z nich je, že se nevracím domů jako to prase. Bláto si obvykle nosím až za ušima. Pak to všechno otřu do koberce a přehozu na kanape. Za to mě panička miluje úplně nejvíc.
Další skvělou sněhovou výhodou je, že mě dokáže neuvěřitelně utahat. Rád v něm běhám sám od sebe, což paničku hrozně moc těší. Nemusí se totiž vůbec namáhat. Ale ještě radši ho lovím. Panička zase vytahuje tu svojí trapnou hlášku s Beckhamem. Ale i když neumí dobře nahrávat hroudy sněhu, je to skvělá zábava.
Díky tomu, že jsme přesídlili do Prahy, máme více možností se setkávat s ostatními z mé psí rodiny. Tuhle jsme byli na vycházce s mámou, ségrou a poloségrou. Geny se prý nezapřou a je poznat, že jsme jedna rodina. Panička si pokecala a já se proběhl.
Ve skupině psů neřeším, že okolo jezdí cyklisti, běhají běžci, či prochází jiný pes. To se paničce moc líbilo. Kromě rodinné vycházky (která doufám nebyla poslední) jsme byli ještě na společném venčení s úplně cizími psy a jejich lidmi. Tam panička zjistila, že jsem ochoten s nadšením spolupracovat, i když okolo pobíhají psi. Nebylo to úplně stoprocentní, ale bylo to prý dost dobrý. Dokonce jsem se nenechal vyrušit ze soustředění, když okolo plnou rychlostí proletěl jakýsi pes. Podruhé už jsem to neustál a přidal se. I tak byla panička velmi mile překvapena.
A úplně nejvíc jsem ji dostal při jednom nedávném venčení. Hráli jsme si s míčkem a na louku přišli další psi (kupodivu). Pejskové si hráli a já je sledoval. Jejich hra na honěnou mě lákala. Dokonce jsem měl od paničky povoleno se s nima proběhnout. Ale dal jsem přednost hře s míčkem a paničkou. Měla z toho takovou radost, že jsme blbli ještě notnou dobu i přes to, že paničce mrzly ruce. :)
Nedávno přišla panička s fákt hloupým nápadem. Prej, jestli si nepořídíme štěňátko. WTF?! To přeci nemůže myslet vážně, má přeci mě! Evidentně to způsobila roztomilost štěňat na fotkách. Na internetu jich vidí plno a zastesklo se jí po mém štěněcím období. Kdy jsem byl roztomilý a hodný. Pche! Hodný jsem stále a roztomilý taky. Všichni se nade mnou rozplývají jak na fotkách, tak i osobně. Naštěstí má dost rozumu a žádnej prcek nebude. Uf!!!
To tuhle jsem si zase vyslechl, že mám být rád, že jsem zrovna u ní. To mi nikdo říkat nemusí, já jsem rád. Jak nedávno panička zjistila, jsem zavislák a nedám bez ní ani ránu. Jenže když čte všemožný diskuze na Fb a po internetu, zjišťuje, že lidská hloupost nezná mezí. To ví už sice dávno, ale hrozně jí vadí, když kvůli jejich blbosti trpí psi. Říkala, že sice není dokonalá panička, ale pořád jsem na tom ještě dobře. Jo, to jsem. Panička je pro mě středem vesmíru a rozkrájela by se, jen abych se měl dobře. A to po všech stránkách. A když vidí, jak někteří lidé cvičí psi takovým způsobem, že se ze psa stane psychická troska, je jí fakt zle. Pak když jí někdo na ulici řekne, že je na mě zlá, vře v ní krev. Ještěže má mě. Jsem věčně dobře naladěn a její chmury rozháním svou nekonečnou psí láskou, oddaností a skvělou prací. :)
Už jsem někdy zmiňoval, že jsem dennodenně označován za blázna, šílence a podobně? Jo jo, vždycky se najde něco, nad čím paničce zůstane rozum stát. Tuhle jsem zase měl sračku. Tak že mi panička dá živočišný uhlí. Než mi ho začala cpát přímo do chřtánu, nechala mě podívat, co to je. Vzal jsem si tabletu z její dlaně, pořádně si ji prohlédl, rozkousal a spolkl. Paničce spadla brada až na zem. Nevěřícně na mě koukala, jestli se jí to jen nezdá. Po pár minutách udiveného zírání sebrala svou bradu a odešla. Se mnou se prostě nikdy nenudí!
Sníh má mnoho výhod. Jednou z nich je, že se nevracím domů jako to prase. Bláto si obvykle nosím až za ušima. Pak to všechno otřu do koberce a přehozu na kanape. Za to mě panička miluje úplně nejvíc.
Další skvělou sněhovou výhodou je, že mě dokáže neuvěřitelně utahat. Rád v něm běhám sám od sebe, což paničku hrozně moc těší. Nemusí se totiž vůbec namáhat. Ale ještě radši ho lovím. Panička zase vytahuje tu svojí trapnou hlášku s Beckhamem. Ale i když neumí dobře nahrávat hroudy sněhu, je to skvělá zábava.
Díky tomu, že jsme přesídlili do Prahy, máme více možností se setkávat s ostatními z mé psí rodiny. Tuhle jsme byli na vycházce s mámou, ségrou a poloségrou. Geny se prý nezapřou a je poznat, že jsme jedna rodina. Panička si pokecala a já se proběhl.
Ve skupině psů neřeším, že okolo jezdí cyklisti, běhají běžci, či prochází jiný pes. To se paničce moc líbilo. Kromě rodinné vycházky (která doufám nebyla poslední) jsme byli ještě na společném venčení s úplně cizími psy a jejich lidmi. Tam panička zjistila, že jsem ochoten s nadšením spolupracovat, i když okolo pobíhají psi. Nebylo to úplně stoprocentní, ale bylo to prý dost dobrý. Dokonce jsem se nenechal vyrušit ze soustředění, když okolo plnou rychlostí proletěl jakýsi pes. Podruhé už jsem to neustál a přidal se. I tak byla panička velmi mile překvapena.
A úplně nejvíc jsem ji dostal při jednom nedávném venčení. Hráli jsme si s míčkem a na louku přišli další psi (kupodivu). Pejskové si hráli a já je sledoval. Jejich hra na honěnou mě lákala. Dokonce jsem měl od paničky povoleno se s nima proběhnout. Ale dal jsem přednost hře s míčkem a paničkou. Měla z toho takovou radost, že jsme blbli ještě notnou dobu i přes to, že paničce mrzly ruce. :)
Nedávno přišla panička s fákt hloupým nápadem. Prej, jestli si nepořídíme štěňátko. WTF?! To přeci nemůže myslet vážně, má přeci mě! Evidentně to způsobila roztomilost štěňat na fotkách. Na internetu jich vidí plno a zastesklo se jí po mém štěněcím období. Kdy jsem byl roztomilý a hodný. Pche! Hodný jsem stále a roztomilý taky. Všichni se nade mnou rozplývají jak na fotkách, tak i osobně. Naštěstí má dost rozumu a žádnej prcek nebude. Uf!!!
To tuhle jsem si zase vyslechl, že mám být rád, že jsem zrovna u ní. To mi nikdo říkat nemusí, já jsem rád. Jak nedávno panička zjistila, jsem zavislák a nedám bez ní ani ránu. Jenže když čte všemožný diskuze na Fb a po internetu, zjišťuje, že lidská hloupost nezná mezí. To ví už sice dávno, ale hrozně jí vadí, když kvůli jejich blbosti trpí psi. Říkala, že sice není dokonalá panička, ale pořád jsem na tom ještě dobře. Jo, to jsem. Panička je pro mě středem vesmíru a rozkrájela by se, jen abych se měl dobře. A to po všech stránkách. A když vidí, jak někteří lidé cvičí psi takovým způsobem, že se ze psa stane psychická troska, je jí fakt zle. Pak když jí někdo na ulici řekne, že je na mě zlá, vře v ní krev. Ještěže má mě. Jsem věčně dobře naladěn a její chmury rozháním svou nekonečnou psí láskou, oddaností a skvělou prací. :)
Už jsem někdy zmiňoval, že jsem dennodenně označován za blázna, šílence a podobně? Jo jo, vždycky se najde něco, nad čím paničce zůstane rozum stát. Tuhle jsem zase měl sračku. Tak že mi panička dá živočišný uhlí. Než mi ho začala cpát přímo do chřtánu, nechala mě podívat, co to je. Vzal jsem si tabletu z její dlaně, pořádně si ji prohlédl, rozkousal a spolkl. Paničce spadla brada až na zem. Nevěřícně na mě koukala, jestli se jí to jen nezdá. Po pár minutách udiveného zírání sebrala svou bradu a odešla. Se mnou se prostě nikdy nenudí!
RSS Feed