O víkendu jsme s paničkou navštívili BPD. Byla to akce plná psů, horka, srandy a pro mě dosti náročná.
Jeli jsme do Brna už ve čtvrtek. Panička měl totiž na pátek domluvené focení. Trochu jsem jí cestu okořenil tím, že jsem vytřel celé kupíčko ve vlaku. Celý víkend jsem pak chodil se špínou pod krkem, jelikož mi to panička odmítala umýt. Však měla proč. V pondělí jsme jeli zpět a vytírání podlahy ve vlaku je moje oblíbená činnost. Dokud celým kožichem řádně nevytři podlahu, nemůžu spát. Mimojiné jsem se rozhodl, že už jsem byl při cestování příliš dlouho hodný, tak jsem dělal v pondělí ve vlaku pěkný virvál.
Ještě se musím něčím pochlubit. I v Brně bydlí herci. A zrovna v pondělí jsme na nádraží potkali Lukáše Hejlíka. Se zájmem si mě prohlížel a panička jen valila oči. :)
Jeli jsme do Brna už ve čtvrtek. Panička měl totiž na pátek domluvené focení. Trochu jsem jí cestu okořenil tím, že jsem vytřel celé kupíčko ve vlaku. Celý víkend jsem pak chodil se špínou pod krkem, jelikož mi to panička odmítala umýt. Však měla proč. V pondělí jsme jeli zpět a vytírání podlahy ve vlaku je moje oblíbená činnost. Dokud celým kožichem řádně nevytři podlahu, nemůžu spát. Mimojiné jsem se rozhodl, že už jsem byl při cestování příliš dlouho hodný, tak jsem dělal v pondělí ve vlaku pěkný virvál.
Ještě se musím něčím pochlubit. I v Brně bydlí herci. A zrovna v pondělí jsme na nádraží potkali Lukáše Hejlíka. Se zájmem si mě prohlížel a panička jen valila oči. :)
Zdárně se nám podařilo zbavit mě jednoho z mléčných špičáků. Přetahování je na trhání zubu prostě nejlepší. Tak už mám jen jeden zub navíc. Přetahujeme se teď s paničkou velice často, aby jsme vyrvali i ten druhý. Nechce mě kvůli tomu tahat na veterinu.
Další velkou změnou v mém životě je, že se mi začínají probouzet psí hormony. Přesně 12. 7. 2013 (panička si to přesně zapsala) jsem poprvé zvedl při močení packu. Sice jsem měl prázdný močák, ale to je fuk. Cítil jsem potřebu označkovat ten strom. Ještě v tom nejsem ale příliš zkušený. K paniččině radosti si většinou pocmrndám všechny čtyři packy. No jo, chce to cvik. Ale já na to přijdu!
Na BPD panička přislíbila pomoc se stavěním parkuru na agility. Tudíž jsme tam strávili celý den. Tu a tam ode mě musela odejít a to se mi moc nelíbilo. Vždycky jsem ji netrpělivě vyhlížel. A i když jsem na ni viděl, při návratu jsem ji radostně vítal.
Viděli jsem tam i kolegy borderáky z Dajaveráckého vrho "O". Borderek tam tedy bylo obrovské množství. A všichni byli tak šikovní, až panička začala mít pocit, že jsem loser. Prý toho oproti nim málo umím. Dlouho ji to ale netrápilo. Jelikož mě chce mít plně zdravého, tak se všemi sporty počkala, dokud nevyrostu. Hodně moc se jí líbilo dog frisbee a kuje na mě pykle, že to vyzkoušíme. No uvidíme. V nošení věcí nejsem zrovna nejlepší. Můj kořistnický pud je silnější než touha po návratu k paničce. Ale tvrdí, že všechno se dá naučit. Ještě nevím, zda se tomuhle budu chtít naučit. Vždyť odnést si ukořistěnou hračku stranou a tam ji žužlat, je ta největší prča co znám.
V neděli se nám ani jednomu nechtělo vstávat. Sluníčko udělalo své. Zvládl jsem ranní venčení, sníst snídani a opět jsem zalez na své oblíbené místo pod stolem. Nevyvedlo mě z míry ani to, když se panička zvedla a někam šla. A to už je co říct. Já bachuji naprosto vše a vždy!
Teď pobudeme pár dní v Dobřanech. Zase si užijeme s paničkou společnou práci na různých tricích. Samochvála smrdí, ale já se prostě pochválit musím. Jde mi to jako po másle.
Zanedlouho odjíždíme na týden do JA Zofi. Pak nás čeká pár dnů u paniččiných příbuzných.
Další velkou změnou v mém životě je, že se mi začínají probouzet psí hormony. Přesně 12. 7. 2013 (panička si to přesně zapsala) jsem poprvé zvedl při močení packu. Sice jsem měl prázdný močák, ale to je fuk. Cítil jsem potřebu označkovat ten strom. Ještě v tom nejsem ale příliš zkušený. K paniččině radosti si většinou pocmrndám všechny čtyři packy. No jo, chce to cvik. Ale já na to přijdu!
Na BPD panička přislíbila pomoc se stavěním parkuru na agility. Tudíž jsme tam strávili celý den. Tu a tam ode mě musela odejít a to se mi moc nelíbilo. Vždycky jsem ji netrpělivě vyhlížel. A i když jsem na ni viděl, při návratu jsem ji radostně vítal.
Viděli jsem tam i kolegy borderáky z Dajaveráckého vrho "O". Borderek tam tedy bylo obrovské množství. A všichni byli tak šikovní, až panička začala mít pocit, že jsem loser. Prý toho oproti nim málo umím. Dlouho ji to ale netrápilo. Jelikož mě chce mít plně zdravého, tak se všemi sporty počkala, dokud nevyrostu. Hodně moc se jí líbilo dog frisbee a kuje na mě pykle, že to vyzkoušíme. No uvidíme. V nošení věcí nejsem zrovna nejlepší. Můj kořistnický pud je silnější než touha po návratu k paničce. Ale tvrdí, že všechno se dá naučit. Ještě nevím, zda se tomuhle budu chtít naučit. Vždyť odnést si ukořistěnou hračku stranou a tam ji žužlat, je ta největší prča co znám.
V neděli se nám ani jednomu nechtělo vstávat. Sluníčko udělalo své. Zvládl jsem ranní venčení, sníst snídani a opět jsem zalez na své oblíbené místo pod stolem. Nevyvedlo mě z míry ani to, když se panička zvedla a někam šla. A to už je co říct. Já bachuji naprosto vše a vždy!
Teď pobudeme pár dní v Dobřanech. Zase si užijeme s paničkou společnou práci na různých tricích. Samochvála smrdí, ale já se prostě pochválit musím. Jde mi to jako po másle.
Zanedlouho odjíždíme na týden do JA Zofi. Pak nás čeká pár dnů u paniččiných příbuzných.