Nějakou dobu jsem se tu neukázal. Jenže ono se neděje vůbec nic výjimečného. Stále s paničkou cvičíme, hrajeme si a učíme se. Paniččina touha, ze mě udělat fotomodela, ji stále ještě nepřešla. Občas se focení snažím sabotovat. Buď se tvářím velice otráveně, koukám jinam nebo začnu plít trávu.
Panička o mě tvrdí, že dostávám rozum. Už mě nemusí nahánět přes půl bytu, když chce jít do pokoje. Sám se po příchodu z vycházky parkuju na svojí deku.
Taky se ze mne stává borderkogaučák. Teda podle paničky. Doma totiž hlavně spím. Co taky jinýho děat, když si mě nikdo nevšímá. Ovšem jakmile se panička zvedne a chce něco dělat, jsem ji plně k dispozici. Sice cvičíme každý den, ale pořád jsem podle paničky loser, co nic neumí. Naštěstí to myslí jenom ze srandy. :)
Konečně mám správný počet zubů v mordě. Už jsme udolali i horní špičáky, které fest držely. Jeden nevydržel přetahování, druhý jsem si vylomil o tenisák. Nic příjemného. Z mého pohledu byly všude hektolitry krve a byl jsem v šoku. Panička říkala, že to přeháním. Setřela kapky krve a nechala mne zalezlého pod postelí.
Jak jsem výše psal o tom rozumu, tak na tom asi něco bude. Krátce po mých devítiměsíčninách jsme šli ven s paničkou a Gappayem (míček s provázkem). Do té doby jsem nikdy venku nic nenosil. Panička hodila, já pro to doběhl a pak nastala super honička, kdy se mě panička snažila chytit a získat mojí kořist. Strašná prča. Pro štěně, samozřejmě. Já už dostávám rozum, tak je to o něčem jiném. Panička hodí, já chytím a makám zpátky, protože vím, co následuje. Mnohem zábavnější než zdrhat, je se s paničkou přetahovat. A toto náš skvělý Gappay umožňuje. Je to prostě geniální hračka!
Zpočátku panička nevěřila vlastním očím, že se opravdu vracím, nechám jí chytit provázek a přetahovat se se mnou. Několikrát to musela zopakovat, než uvěřila, že je to skutečnost. Kromě Gappaye jsme to vyzkoušeli s různými věcmi, od hraček po klacík a u všech to probíhalo stejně. Skoro. Klacík je přeci jenom moc velká kořist na to, abych se s ním pokaždé vracel. Ale i tak se tato hra zařadila na horní příčky mých oblíbených her.
Jednu neděli panička přivedla k nám do bytu dva další psy. Absolutně jsem nechápal, co to má znamenat. Počastoval jsem ji pohledem: "Co to je? To jako myslíš vážně?!". To přeci nejde, aby si panička jen tak přivedla nového psa. Natož dva! No nerozuměl jsem tomu ani za mák. Panička se mi snažila vysvětlit, že jsou u nás pouze na návštěvě a odpoledne se vrátí ke svým lidem. Nevěřil jsem jí. Celou dobu jsem si ji bedlivě hlídal, nedejbože kdyby se někdo z nich chtěl k paničce tulit. Půl dne jsem kvůli tomu nespal. Ulevilo se mi jakmile ti dva odešli. Hodil jsem si šlofíka a šel prudit paničku, ať se mi věnuje.
Jen tak mimochodem, paničku prudím děsně rád. Nejraději jí nosím svoje hračky do postele. Když dělá, že mě nevidí, snažím se jí hračku podat až do pusy. Moc se jí to nelíbí, ale vždycky si toho všimne. Tuhle se ráno vzbudila a zjistila, že celou noc spala na mojí kryse z Ikey.
V úterý jsme začali s agility přípravkou. Po prázdninách každé lidské mládě zvlčí a nebylo tomu jinak ani u mne. Panička mě přirovnala k žákovi základní školy, který přijde prvního září do školy rozjívený a dutý. Ne že bych cviky neznal, spíš se mi nechtělo spolupracovat. Navíc jsme chytl svého kousavého vzteka. Pěkně jsem se na první hodině předvedl, není-liž pravda? :)
Panička o mě tvrdí, že dostávám rozum. Už mě nemusí nahánět přes půl bytu, když chce jít do pokoje. Sám se po příchodu z vycházky parkuju na svojí deku.
Taky se ze mne stává borderkogaučák. Teda podle paničky. Doma totiž hlavně spím. Co taky jinýho děat, když si mě nikdo nevšímá. Ovšem jakmile se panička zvedne a chce něco dělat, jsem ji plně k dispozici. Sice cvičíme každý den, ale pořád jsem podle paničky loser, co nic neumí. Naštěstí to myslí jenom ze srandy. :)
Konečně mám správný počet zubů v mordě. Už jsme udolali i horní špičáky, které fest držely. Jeden nevydržel přetahování, druhý jsem si vylomil o tenisák. Nic příjemného. Z mého pohledu byly všude hektolitry krve a byl jsem v šoku. Panička říkala, že to přeháním. Setřela kapky krve a nechala mne zalezlého pod postelí.
Jak jsem výše psal o tom rozumu, tak na tom asi něco bude. Krátce po mých devítiměsíčninách jsme šli ven s paničkou a Gappayem (míček s provázkem). Do té doby jsem nikdy venku nic nenosil. Panička hodila, já pro to doběhl a pak nastala super honička, kdy se mě panička snažila chytit a získat mojí kořist. Strašná prča. Pro štěně, samozřejmě. Já už dostávám rozum, tak je to o něčem jiném. Panička hodí, já chytím a makám zpátky, protože vím, co následuje. Mnohem zábavnější než zdrhat, je se s paničkou přetahovat. A toto náš skvělý Gappay umožňuje. Je to prostě geniální hračka!
Zpočátku panička nevěřila vlastním očím, že se opravdu vracím, nechám jí chytit provázek a přetahovat se se mnou. Několikrát to musela zopakovat, než uvěřila, že je to skutečnost. Kromě Gappaye jsme to vyzkoušeli s různými věcmi, od hraček po klacík a u všech to probíhalo stejně. Skoro. Klacík je přeci jenom moc velká kořist na to, abych se s ním pokaždé vracel. Ale i tak se tato hra zařadila na horní příčky mých oblíbených her.
Jednu neděli panička přivedla k nám do bytu dva další psy. Absolutně jsem nechápal, co to má znamenat. Počastoval jsem ji pohledem: "Co to je? To jako myslíš vážně?!". To přeci nejde, aby si panička jen tak přivedla nového psa. Natož dva! No nerozuměl jsem tomu ani za mák. Panička se mi snažila vysvětlit, že jsou u nás pouze na návštěvě a odpoledne se vrátí ke svým lidem. Nevěřil jsem jí. Celou dobu jsem si ji bedlivě hlídal, nedejbože kdyby se někdo z nich chtěl k paničce tulit. Půl dne jsem kvůli tomu nespal. Ulevilo se mi jakmile ti dva odešli. Hodil jsem si šlofíka a šel prudit paničku, ať se mi věnuje.
Jen tak mimochodem, paničku prudím děsně rád. Nejraději jí nosím svoje hračky do postele. Když dělá, že mě nevidí, snažím se jí hračku podat až do pusy. Moc se jí to nelíbí, ale vždycky si toho všimne. Tuhle se ráno vzbudila a zjistila, že celou noc spala na mojí kryse z Ikey.
V úterý jsme začali s agility přípravkou. Po prázdninách každé lidské mládě zvlčí a nebylo tomu jinak ani u mne. Panička mě přirovnala k žákovi základní školy, který přijde prvního září do školy rozjívený a dutý. Ne že bych cviky neznal, spíš se mi nechtělo spolupracovat. Navíc jsme chytl svého kousavého vzteka. Pěkně jsem se na první hodině předvedl, není-liž pravda? :)