Sice mám čtyři tlapky, ale vůbec nic nestíhám. Pořád se po mě něco chce. To je samá hra, cvičení, mezitím musím spát a jíst. Na psaní mi nezbývá žádný čas.
Byli jsme se s paničkou kouknout na Majálese VFU. Původním záměrem byla socializace v rušném prostředí. Já s ruchem tedy žádný problém nemám. Hlavně tam bylo spoustu lidí. To bylo něco pro mě. Jenže počasí se příliš nevydařilo. Panička byla nastydlá a tak při druhém dešti zavelela dom. Ani v nejmenším mi to nevadilo. Byla tam celkem nuda. Moc lidí mě nedrbalo. Potkali jsme pár kolegyň borderek, ale to není nic pro mě. Sice jsem si našel super zábavu v hrabání nory v okrasných kamíncích, které mají u laviček před SICem. Tato činnost mi však byla brzy odepřena. Navíc teta moje ďoury nakonec zahrabala, takže všechna má práce přišla vniveč. Ale tak doma máme nábytek na kousání, tak mi to bylo celkem fuk.
Jelikož je panička na tý veterině, podrobuje mě různým pokusům. Jednou ráno nachytala mojí moč do kelímku a odnesla do školy. Odpoledne se vrátila celá veselá, že má doma zdravé štěňátko. To byla jedna z těch příjemnějších procedur. Mimojiné mi věčně kouká do uší, do očí, do tlamy, osahává mě na "soukromých" místech, no zkrátka všechno možné. Sice mi to přijde poněkud divné, ale co bych neudělal za pamlsky. :)
Tak tedy s velkou hrdostí oznamuji, že mám všechny trvalé zuby a ještě k tomu dva navíc. Tuhle mi je panička počítala a srovnávala výsledek s jakýmsi zubním vzorcem. Dle něj mám zubů plnou hubu. Akorát přebývají dva špičáky nahoře. Těm se ani trochu ven nechce. Ještě se neviklají. A to se s paničkou přetahujeme ostošest. Dává jim poslední dva měsíce, pak je prý budeme muset jít nechat vytrhnout.
Učení všeho možného mi jde jako po másle. Panička má ze mě jenom radost, pokud zrovna nezlobím. Ale i pes nemusí mít svůj den. Zrovna dneska jsem se asi nějak špatně vyspal, či co. Na hodině mi to moc nešlo, paničce jsem se pokusil ukousat obě ruce a pořádně jsem se zašpinil od bláta. Co se dá dělat, nemůže být každý den posvícení.
Zato jsem trhl rekord ve slušném chování při cestě MHD. Cestou byly nějaké zmatky a jeli jsme mnohem déle než obvykle. Ale já to statečně zvládl. Vždy jsem si poslušně lehl a byl hodný do doby, než jsme vystupovali. Zvládl jsem to i v tramvaji plné lidí! Jenže kde jsou lidi, jsou i problémy. Jelikož jsem stále roztomilé štěňátko, někteří lidi na mě koukají a rozplývají se. Nejprve na onoho člověka též hledím. Po chvíli přidám vrtění ocasem a když se stále nic neděje, ozvu se štěkotem. Jeden by řekl, že když na mě takhle hledí, přijde podrbání. Jenže ono nic. Tak se holt musím ozvat. To se zase nelíbí paničce.
Paniččina snaha, udělat ze mě modela, stále neutuchá. Pořád se mi nedaří jí přesvědčit, že to nemá cenu. Stát prostě nebudu. Povede se jí maximálně nějaká ta momentka. Rozhodla se tedy realizovat na jiných psech. Naplánovala návštěvy různých psích akcí a že prý tam bude fotit. To chci vidět. Nedovedu si představit, že zvládne ten velkej foťák a jedno zlobivý štěně. Myslím, že to bude celkem sranda!
Byli jsme se s paničkou kouknout na Majálese VFU. Původním záměrem byla socializace v rušném prostředí. Já s ruchem tedy žádný problém nemám. Hlavně tam bylo spoustu lidí. To bylo něco pro mě. Jenže počasí se příliš nevydařilo. Panička byla nastydlá a tak při druhém dešti zavelela dom. Ani v nejmenším mi to nevadilo. Byla tam celkem nuda. Moc lidí mě nedrbalo. Potkali jsme pár kolegyň borderek, ale to není nic pro mě. Sice jsem si našel super zábavu v hrabání nory v okrasných kamíncích, které mají u laviček před SICem. Tato činnost mi však byla brzy odepřena. Navíc teta moje ďoury nakonec zahrabala, takže všechna má práce přišla vniveč. Ale tak doma máme nábytek na kousání, tak mi to bylo celkem fuk.
Jelikož je panička na tý veterině, podrobuje mě různým pokusům. Jednou ráno nachytala mojí moč do kelímku a odnesla do školy. Odpoledne se vrátila celá veselá, že má doma zdravé štěňátko. To byla jedna z těch příjemnějších procedur. Mimojiné mi věčně kouká do uší, do očí, do tlamy, osahává mě na "soukromých" místech, no zkrátka všechno možné. Sice mi to přijde poněkud divné, ale co bych neudělal za pamlsky. :)
Tak tedy s velkou hrdostí oznamuji, že mám všechny trvalé zuby a ještě k tomu dva navíc. Tuhle mi je panička počítala a srovnávala výsledek s jakýmsi zubním vzorcem. Dle něj mám zubů plnou hubu. Akorát přebývají dva špičáky nahoře. Těm se ani trochu ven nechce. Ještě se neviklají. A to se s paničkou přetahujeme ostošest. Dává jim poslední dva měsíce, pak je prý budeme muset jít nechat vytrhnout.
Učení všeho možného mi jde jako po másle. Panička má ze mě jenom radost, pokud zrovna nezlobím. Ale i pes nemusí mít svůj den. Zrovna dneska jsem se asi nějak špatně vyspal, či co. Na hodině mi to moc nešlo, paničce jsem se pokusil ukousat obě ruce a pořádně jsem se zašpinil od bláta. Co se dá dělat, nemůže být každý den posvícení.
Zato jsem trhl rekord ve slušném chování při cestě MHD. Cestou byly nějaké zmatky a jeli jsme mnohem déle než obvykle. Ale já to statečně zvládl. Vždy jsem si poslušně lehl a byl hodný do doby, než jsme vystupovali. Zvládl jsem to i v tramvaji plné lidí! Jenže kde jsou lidi, jsou i problémy. Jelikož jsem stále roztomilé štěňátko, někteří lidi na mě koukají a rozplývají se. Nejprve na onoho člověka též hledím. Po chvíli přidám vrtění ocasem a když se stále nic neděje, ozvu se štěkotem. Jeden by řekl, že když na mě takhle hledí, přijde podrbání. Jenže ono nic. Tak se holt musím ozvat. To se zase nelíbí paničce.
Paniččina snaha, udělat ze mě modela, stále neutuchá. Pořád se mi nedaří jí přesvědčit, že to nemá cenu. Stát prostě nebudu. Povede se jí maximálně nějaká ta momentka. Rozhodla se tedy realizovat na jiných psech. Naplánovala návštěvy různých psích akcí a že prý tam bude fotit. To chci vidět. Nedovedu si představit, že zvládne ten velkej foťák a jedno zlobivý štěně. Myslím, že to bude celkem sranda!